3	GEN 1:3	I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo.
5	GEN 1:5	A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první.
7	GEN 1:7	I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak.
8	GEN 1:8	I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý.
10	GEN 1:10	I nazval Bůh místo suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
13	GEN 1:13	I byl večer a bylo jitro, den třetí.
16	GEN 1:16	I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy.
19	GEN 1:19	I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.
21	GEN 1:21	I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
22	GEN 1:22	I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se, a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi!
23	GEN 1:23	I byl večer a bylo jitro, den pátý.
25	GEN 1:25	I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré.
27	GEN 1:27	I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.
30	GEN 1:30	Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak.
31	GEN 1:31	A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý.
34	GEN 2:3	I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo.
36	GEN 2:5	I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi, aniž byl který člověk, ješto by dělal zemi.
38	GEN 2:7	I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.
47	GEN 2:16	I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš;
51	GEN 2:20	I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm byla.)
54	GEN 2:23	I řekl Adam: Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest.
58	GEN 3:2	I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;
60	GEN 3:4	I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí!
65	GEN 3:9	I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi?
67	GEN 3:11	I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?
68	GEN 3:12	I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.
69	GEN 3:13	I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.
77	GEN 3:21	I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.
79	GEN 3:23	I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl.
82	GEN 4:2	A opět porodila bratra jeho Abele. I byl Abel pastýř ovcí, a Kain byl oráč.
84	GEN 4:4	Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého, a z tuku jejich. I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho.
86	GEN 4:6	I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč jest opadla tvář tvá?
88	GEN 4:8	I mluvil Kain k Abelovi bratru svému. Stalo se pak, když byli na poli, že povstav Kain proti Abelovi bratru svému, zabil jej.
89	GEN 4:9	I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého?
90	GEN 4:10	I řekl Bůh: Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země.
93	GEN 4:13	I řekl Kain Hospodinu: Většíť jest nepravost má, než aby mi odpuštěna býti mohla.
94	GEN 4:14	Aj, vyháníš mne dnes z země této, a před tváří tvou skrývati se budu, a budu tulákem a běhounem na zemi. I přijde na to, že kdo mne koli nalezne, zabije mne.
95	GEN 4:15	I řekl mu Hospodin: Zajisté kdo by koli zabil Kaina, nad tím sedmnásobně mštěno bude. Pročež vložil Hospodin znamení naKaina, aby ho žádný nezabil, kdo by jej koli nalezl.
97	GEN 4:17	Poznal pak Kain ženu svou, kterážto počala a porodila Enocha. I stavěl město, a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch.
98	GEN 4:18	I narodil se Enochovi Irád, a Irád zplodil Maviaele, Maviael pak zplodil Matuzaele, a Matuzael zplodil Lámecha.
100	GEN 4:20	I porodila Ada Jábale, kterýž byl otec přebývajících v staních a stádo pasoucích.
103	GEN 4:23	I řekl Lámech ženám svým, Adě a Zille: Slyšte hlas můj, ženy Lámechovy, poslouchejte řeči mé, že jsem zabil muže k ráně své a mládence k zsinalosti své.
110	GEN 5:4	I bylo dnů Adamových po zplození Seta osm set let, a plodil syny a dcery.
114	GEN 5:8	I bylo všech dnů Setových devět set a dvanácte let, i umřel.
117	GEN 5:11	I bylo všech dnů Enosových devět set a pět let, i umřel.
120	GEN 5:14	I bylo všech dnů Kainanových devět set a deset let, i umřel.
123	GEN 5:17	I bylo všech dnů Mahalaleelových osm set devadesáte a pět let, i umřel.
126	GEN 5:20	I bylo všech dnů Járedových devět set šedesáte a dvě létě, i umřel.
129	GEN 5:23	I bylo všech dnů Enochových tři sta šedesáte a pět let.
133	GEN 5:27	I bylo všech dnů Matuzalémových devět set šedesáte a devět let, i umřel.
137	GEN 5:31	I bylo všech dnů Lámechových sedm set sedmdesáte a sedm let, i umřel.
160	GEN 6:22	I učinil Noé podlé všeho, jakž mu rozkázal Bůh, tak učinil.
172	GEN 7:12	I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí.
181	GEN 7:21	I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka.
184	GEN 7:24	I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů.
187	GEN 8:3	I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,
190	GEN 8:6	I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,
195	GEN 8:11	I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.
196	GEN 8:12	I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.
197	GEN 8:13	I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.
199	GEN 8:15	I mluvil Bůh k Noé, řka:
202	GEN 8:18	I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;
205	GEN 8:21	I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.
214	GEN 9:8	I mluvil Bůh k Noé a synům jeho s ním, řka:
218	GEN 9:12	I řekl Bůh: Totoť bude znamení smlouvy, kteréž já dávám, mezi mnou a mezi vámi, a mezi všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, po všecky věky.
223	GEN 9:17	I řekl Bůh k Noé: Toť jest znamení smlouvy, kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým tělem, kteréž jest na zemi.
231	GEN 9:25	I řekl: Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým.
269	GEN 11:2	I stalo se, když se brali od východu, nalezli pole v zemi Sinear, a bydlili tam.
270	GEN 11:3	A řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. I měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna.
296	GEN 11:29	I zpojímali sobě ženy Abram a Náchor; jméno ženy Abramovy Sarai, a jméno ženy Náchorovy Melcha, dcera Háranova, kterýž byl otec Melchy a Jeschy.
298	GEN 11:31	I vzal Táre Abrama syna svého, a Lota syna Háranova, vnuka svého, a Sarai nevěstu svou, ženu Abrama syna svého, a vyšli spolu z Ur Kaldejských, aby se brali do země Kananejské, a přišli až do Cháran, a bydlili tam.
303	GEN 12:4	I vyšel Abram, tak jakž mu byl mluvil Hospodin, a šel s ním Lot. (Byl pak Abram v sedmdesáti pěti letech, když vyšel z Cháran.)
305	GEN 12:6	I prošel Abram tu zemi až k místu Sichem, to jest až k rovině More. A tehdáž Kananejští byli v zemi.
306	GEN 12:7	I ukázal se Hospodin Abramovi a řekl: Semeni tvému dám zemi tuto. Tedy vzdělal tu oltář Hospodinu, kterýž se byl ukázal jemu.
310	GEN 12:11	I stalo se, že když přicházel blízko k Egyptu, řekl k Sarai manželce své: Aj, nyní znám, že jsi žena krásné tváři.
313	GEN 12:14	I stalo se, když všel Abram do Egypta, viděli Egyptští ženu, že krásná byla náramně.
319	GEN 12:20	I poručil o něm Farao mužům, a propustili ho, i manželku jeho i všecko, což měl.
330	GEN 13:11	I zvolil sobě Lot všecku rovinu Jordánskou, a bral se k východu; a tak oddělili se jeden od druhého.
333	GEN 13:14	I řekl Hospodin Abramovi, když se oddělil od něho Lot: Pozdvihni nyní očí svých, a pohleď z místa, na němž jsi, na půlnoci a na poledne, i na východ a na západ.
347	GEN 14:10	(V údolí pak Siddim bylo mnoho studnic klejovatých.) I utíkajíce král Sodomský a Gomorský, padli tam; a kteří pozůstali, utekli na hory.
353	GEN 14:16	I odjal zase všecko zboží; také i Lota bratra svého s statkem jeho zase přivedl, ano i ženy a lid.
356	GEN 14:19	I požehnal mu a řekl: Požehnaný Abram Bohu silnému nejvyššímu, kterýž vládne nebem a zemí;
357	GEN 14:20	A požehnaný Bůh silný nejvyšší, kterýž dal nepřátely tvé v ruce tvé. I dal mu Abram desátky ze všech věcí.
359	GEN 14:22	I řekl Abram králi Sodomskému: Pozdvihl jsem ruky své k Hospodinu, Bohu silnému nejvyššímu, kterýž vládne nebem i zemí,
366	GEN 15:5	I vyvedl jej ven a řekl: Vzhlédniž nyní k nebi, a sečti hvězdy, budeš-li je však moci sčísti? Řekl mu ještě: Tak bude símě tvé.
367	GEN 15:6	I uvěřil Hospodinu, a počteno mu to za spravedlnost.
369	GEN 15:8	I řekl: Panovníče Hospodine, po čem poznám, že ji dědičně obdržím?
370	GEN 15:9	I odpověděl jemu: Vezmi mně jalovici tříletou, a kozu tříletou, a skopce tříletého, hrdličku také a holoubátko.
373	GEN 15:12	I stalo se, když slunce zapadalo, že dřímota těžká připadla na Abrama; a aj, hrůza a tma veliká obklíčila jej).
378	GEN 15:17	I stalo se, když zapadlo slunce, a tma bylo, a aj, ukázala se pec kouřící se, a pochodně ohnivá, kteráž šla mezi díly těmi.
384	GEN 16:2	I řekla Sarai Abramovi: Aj, nyní Hospodin zavřel život můj, abych nerodila; vejdi, prosím, k děvce mé, zda bych aspoň z ní mohla míti syny. I povolil Abram řeči Sarai.
386	GEN 16:4	I všel k Agar, kterážto počala. Viduci pak ona, že počala, zlehčila sobě paní svou.
387	GEN 16:5	I řekla Sarai Abramovi: Křivdou mou tys vinen; já jsem dala děvku svou v lůno tvé, kterážto viduci, že počala, zlehčila mne sobě. Sudiž Hospodin mezi mnou a mezi tebou.
388	GEN 16:6	I řekl Abram k Sarai: Aj, děvka tvá v moci tvé; učiň s ní, cožť se za dobré vidí. Tedy trápila ji Sarai, a ona utekla od ní.
390	GEN 16:8	A řekl: Agar, děvko Sarai, odkud jdeš, a kam se béřeš? I řekla: Od tváři Sarai paní své já utíkám.
393	GEN 16:11	Potom také řekl anděl Hospodinův: Aj, ty jsi těhotná, a tudíž porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Izmael; nebo uslyšel Hospodin trápení tvé.
395	GEN 16:13	I nazvala Agar jméno Hospodinovo, kterýž mluvil jí: Ty jsi silný Bůh vidění; nebo řekla: Zdaliž teď také nevidím po tom, kterýž mne viděl?
397	GEN 16:15	Porodila pak Agar Abramovi syna; a nazval Abram jméno syna svého, kteréhož porodila Agar, Izmael.
398	GEN 16:16	Abram pak byl v osmdesáti šesti letech, když mu porodila Agar Izmaele.