1	GEN 1:1	Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
12	GEN 1:12	Nebo země vydala trávu, a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
49	GEN 2:18	Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla.
50	GEN 2:19	(Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i všecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla.
57	GEN 3:1	Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?
59	GEN 3:3	Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.
60	GEN 3:4	I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí!
67	GEN 3:11	I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?
71	GEN 3:15	Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.
73	GEN 3:17	Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.
75	GEN 3:19	V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.
85	GEN 4:5	Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl. Protož rozlítil se Kain náramně, a opadla tvář jeho.
89	GEN 4:9	I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého?
96	GEN 4:16	Tedy odšed Kain od tváři Hospodinovy, bydlil v zemi Nód, k východní straně naproti Eden.
102	GEN 4:22	A Zilla také porodila Tubalkaina, kterýž byl řemeslník všelikého díla od mědi a od železa. Sestra pak Tubalkainova byla Noéma.
135	GEN 5:29	Jehož jméno nazval Noé, řka: Tento nám odpočinutí způsobí od díla našeho, od práce rukou našich, kterouž máme s zemí, jížto zlořečil Hospodin.
136	GEN 5:30	A živ byl Lámech potom, když zplodil Noé, pět set devadesáte a pět let, a plodil syny a dcery.
138	GEN 5:32	A když byl Noé v pěti stech letech, zplodil Sema, Chama a Jáfeta.
141	GEN 6:3	Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let.
146	GEN 6:8	Ale Noé našel milost před Hospodinem.
147	GEN 6:9	Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé.
148	GEN 6:10	(Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.)
151	GEN 6:13	Protož řekl Bůh k Noé: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí.
160	GEN 6:22	I učinil Noé podlé všeho, jakž mu rozkázal Bůh, tak učinil.
161	GEN 7:1	Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto.
164	GEN 7:4	Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil.
165	GEN 7:5	Tedy učinil Noé všecko tak, jakž mu přikázal Hospodin.
166	GEN 7:6	(Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.)
167	GEN 7:7	A protož přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy.
169	GEN 7:9	Po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bůh Noé.
171	GEN 7:11	Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou.
173	GEN 7:13	Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu.
175	GEN 7:15	Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života.
178	GEN 7:18	Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách.
183	GEN 7:23	A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu.
185	GEN 8:1	Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.
190	GEN 8:6	I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,
195	GEN 8:11	I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.
197	GEN 8:13	I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.
199	GEN 8:15	I mluvil Bůh k Noé, řka:
202	GEN 8:18	I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;
204	GEN 8:20	Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.
205	GEN 8:21	I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.
206	GEN 8:22	Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.
207	GEN 9:1	Tedy požehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi.
214	GEN 9:8	I mluvil Bůh k Noé a synům jeho s ním, řka:
222	GEN 9:16	Nebo když bude duha ta na oblaku, popatřím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu věčnou mezi Bohem a mezi všelikou duší živou v každém těle, kteréž jest na zemi.
223	GEN 9:17	I řekl Bůh k Noé: Toť jest znamení smlouvy, kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým tělem, kteréž jest na zemi.
224	GEN 9:18	Byli pak synové Noé, kteříž vyšli z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánův.
225	GEN 9:19	Ti tři jsou synové Noé, a ti se rozprostřeli po vší zemi.
226	GEN 9:20	Noé pak obíraje se s zemí, začal dělati vinice.
230	GEN 9:24	Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mladší.
234	GEN 9:28	Živ pak byl Noé po potopě tři sta a padesáte let.
235	GEN 9:29	A tak bylo všech dnů Noé devět set a padesáte let; i umřel jest.
236	GEN 10:1	Tito jsou pak rodové synů Noé, Sema, Chama a Jáfeta, jimž se tito synové zrodili po potopě.
243	GEN 10:8	Zplodil také Chus Nimroda; onť jest počal býti mocným na zemi.
244	GEN 10:9	To byl silný lovec před Hospodinem; protož se říká: Jako Nimrod silný lovec před Hospodinem.
246	GEN 10:11	Z země té vyšel do Assur, kdežto vystavěl Ninive, a Rohobot město, a Chále,
247	GEN 10:12	A Rezen mezi Ninive a mezi Chále; toť jest město veliké.
248	GEN 10:13	Mizraim pak zplodil Ludim a Anamim, a Laabim, a Neftuim,
267	GEN 10:32	Ty jsou čeledi synů Noé po rodech svých, v národech svých; a od těch rozdělili se národové na zemi po potopě.
270	GEN 11:3	A řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. I měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna.
271	GEN 11:4	Nebo řekli: Nuže, vystavějme sobě město a věži, jejíž by vrch dosahal k nebi; a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po vší zemi.
289	GEN 11:22	Živ pak byl Sárug třidceti let, a zplodil Náchora.
290	GEN 11:23	A byl živ Sárug po zplození Náchora dvě stě let; a plodil syny a dcery.
291	GEN 11:24	Náchor pak živ byl dvadceti a devět let, a zplodil Táre.
292	GEN 11:25	A živ byl Náchor po zplození Táre sto a devatenácte let; a plodil syny a dcery.
293	GEN 11:26	Živ pak byl Táre sedmdesáte let, a zplodil Abrama, Náchora a Hárana.
294	GEN 11:27	Tito jsou pak rodové Táre: Táre zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota.
296	GEN 11:29	I zpojímali sobě ženy Abram a Náchor; jméno ženy Abramovy Sarai, a jméno ženy Náchorovy Melcha, dcera Háranova, kterýž byl otec Melchy a Jeschy.
300	GEN 12:1	Nebo byl řekl Hospodin Abramovi: Vyjdi z země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterouž ukáži tobě.
327	GEN 13:8	Řekl tedy Abram k Lotovi: Nechžť, prosím, není nesnáze mezi mnou a tebou, a mezi pastýři mými a pastýři tvými, poněvadž muži bratří jsme.
334	GEN 13:15	Nebo všecku zemi, kterouž vidíš, tobě dám a semeni tvému až na věky.
362	GEN 15:1	Když pak ty věci pominuly, stalo se slovo Hospodinovo k Abramovi u vidění, řkoucí: Neboj se, Abrame; já budu pavéza tvá, a odplata tvá velmi veliká.
365	GEN 15:4	A aj, slovo Hospodinovo k němu, řkuci: Nebudeť ten dědicem tvým, ale kterýž vyjde z života tvého, ten dědicem tvým bude.
368	GEN 15:7	(Nebo byl řekl jemu: Já jsem Hospodin, kterýž jsem tě vyvedl z Ur Kaldejských, aťbych dal zemi tuto k dědičnému vládařství.
389	GEN 16:7	Našel ji pak anděl Hospodinův u studnice vody na poušti, u studnice té, kteráž jest při cestě Sur.
391	GEN 16:9	Tedy řekl jí anděl Hospodinův: Navrať se ku paní své, a pokoř se pod ruku její.
406	GEN 17:8	Nadto dám tobě i semeni tvému po tobě zemi, v nížto obýváš pohostinu, všecku zemi Kananejskou k vládařství věčnému; a budu jejich Bohem.
412	GEN 17:14	Neobřezaný pak pacholík, kterýž by neobřezal těla neobřízky své, vyhlazena zajisté bude duše ta z lidu svého; nebo smlouvu mou zrušil.
414	GEN 17:16	Nebo požehnám jí a dámť z ní syna; požehnámť jí, a bude v národy; králové národů z ní vyjdou.
417	GEN 17:19	Jemužto řekl Bůh: Nýbrž Sára manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Izák; i utvrdím smlouvu svou s ním za smlouvu věčnou, i s semenem jeho po něm.
440	GEN 18:15	Zapřela pak Sára a řekla: Nesmála jsem se; nebo se bála. I řekl Hospodin: Neníť tak, ale smála jsi se.
444	GEN 18:19	Nebo znám jej; protož přikáže synům svým a domu svému po sobě, aby ostříhali cesty Hospodinovy, a činili spravedlnost a soud, aťby naplnil Hospodin Abrahamovi, což mu zaslíbil.
453	GEN 18:28	Co pak, nedostane-li se ku padesáti spravedlivým pěti, zdali zkazíš pro těch pět všecko město? I řekl: Nezahladím, jestliže najdu tam čtyřidceti pět.
454	GEN 18:29	Opět mluvil Abraham a řekl: Snad nalezeno bude tam čtyřidceti? A odpověděl: Neučiním pro těch čtyřidceti.
455	GEN 18:30	I řekl Abraham: Prosím, nechť se nehněvá Pán můj, že mluviti budu: Snad se jich nalezne tam třidceti? Odpověděl: Neučiním, jestliže naleznu tam třidceti.
456	GEN 18:31	A opět řekl: Aj, nyní počal jsem mluviti ku Pánu svému: Snad se nalezne tam dvadceti? Odpověděl: Nezahladím i pro těch dvadceti.
457	GEN 18:32	Řekl ještě: Prosím, ať se nehněvá Pán můj, jestliže jednou ještě mluviti budu: Snad se jich najde tam deset? Odpověděl: Nezahladím i pro těch deset.
460	GEN 19:2	A řekl: Aj, prosím páni moji, uchylte se nyní do domu služebníka svého, a zůstaňte přes noc; umyjete také nohy své a ráno vstanouce, půjdete cestou svou. Oni pak odpověděli: Nikoli, ale přenocujeme na ulici.
467	GEN 19:9	I řekli: Odejdi tam! A mluvili: Sám se dostal sem pohostinu, a chce nás souditi? Nyní tobě hůř uděláme, než jim. I obořili se násilně na muže toho, totiž na Lota, a přistoupili, aby vylomili dvéře.
471	GEN 19:13	Nebo zkazíme místo toto, proto že se velmi rozmohl křik jejich před Hospodinem, a poslal nás Hospodin, abychom zkazili je.
476	GEN 19:18	I řekl jim Lot: Ne tak, prosím, páni moji.
492	GEN 19:34	Nazejtří pak řekla prvorozená k mladší: Aj, spala jsem včerejší noci s otcem svým; dejme mu píti vína ještě této noci; potom vejduc, spi s ním, a zachovejme símě z otce našeho.
503	GEN 20:7	Nyní tedy, navrať ženu muži tomu; nebo prorok jest, a modliti se bude za tebe, a živ budeš. Pakli jí nenavrátíš, věz, že smrtí umřeš ty i všecko, což tvého jest.
509	GEN 20:13	Když pak vyvedl mne Bůh z domu otce mého, abych pohostinu bydlil, tedy řekl jsem jí: Toto mi dobrodiní učiníš: Na každém místě, kamž půjdeme, prav o mně: Bratr můj jest.
514	GEN 20:18	Nebo byl zavřel Hospodin každý život ženský v domě Abimelechově, pro Sáru manželku Abrahamovu.