8	GEN 1:8	I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý.
11	GEN 1:11	Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak.
19	GEN 1:19	I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.
21	GEN 1:21	I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
23	GEN 1:23	I byl večer a bylo jitro, den pátý.
25	GEN 1:25	I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré.
26	GEN 1:26	Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi.
28	GEN 1:28	A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi.
30	GEN 1:30	Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak.
31	GEN 1:31	A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý.
33	GEN 2:2	A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal.
36	GEN 2:5	I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi, aniž byl který člověk, ješto by dělal zemi.
39	GEN 2:8	Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehož byl učinil.
40	GEN 2:9	A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a ovoce k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého.
43	GEN 2:12	A zlato země té jest výborné; tam jest i bdelium, a kámen onychin.
45	GEN 2:14	A jméno řeky třetí Hiddekel, kteráž teče k východní straně Assyrské země. A řeka čtvrtá jest Eufrates).
48	GEN 2:17	Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš.
49	GEN 2:18	Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla.
52	GEN 2:21	Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem.
54	GEN 2:23	I řekl Adam: Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest.
58	GEN 3:2	I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;
59	GEN 3:3	Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.
61	GEN 3:5	Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.
62	GEN 3:6	Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl.
66	GEN 3:10	Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.
67	GEN 3:11	I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?
70	GEN 3:14	Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.
71	GEN 3:15	Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.
73	GEN 3:17	Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.
76	GEN 3:20	Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých.
77	GEN 3:21	I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.
80	GEN 3:24	A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.
82	GEN 4:2	A opět porodila bratra jeho Abele. I byl Abel pastýř ovcí, a Kain byl oráč.
83	GEN 4:3	Po mnohých pak dnech stalo se, že obětoval Kain z úrody zemské obět Hospodinu.
84	GEN 4:4	Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého, a z tuku jejich. I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho.
87	GEN 4:7	Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním.
89	GEN 4:9	I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého?
91	GEN 4:11	Protož nyní zlořečený budeš i od té země, kteráž otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé.
93	GEN 4:13	I řekl Kain Hospodinu: Většíť jest nepravost má, než aby mi odpuštěna býti mohla.
94	GEN 4:14	Aj, vyháníš mne dnes z země této, a před tváří tvou skrývati se budu, a budu tulákem a běhounem na zemi. I přijde na to, že kdo mne koli nalezne, zabije mne.
95	GEN 4:15	I řekl mu Hospodin: Zajisté kdo by koli zabil Kaina, nad tím sedmnásobně mštěno bude. Pročež vložil Hospodin znamení naKaina, aby ho žádný nezabil, kdo by jej koli nalezl.
96	GEN 4:16	Tedy odšed Kain od tváři Hospodinovy, bydlil v zemi Nód, k východní straně naproti Eden.
100	GEN 4:20	I porodila Ada Jábale, kterýž byl otec přebývajících v staních a stádo pasoucích.
102	GEN 4:22	A Zilla také porodila Tubalkaina, kterýž byl řemeslník všelikého díla od mědi a od železa. Sestra pak Tubalkainova byla Noéma.
103	GEN 4:23	I řekl Lámech ženám svým, Adě a Zille: Slyšte hlas můj, ženy Lámechovy, poslouchejte řeči mé, že jsem zabil muže k ráně své a mládence k zsinalosti své.
106	GEN 4:26	Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova.
107	GEN 5:1	Tato jest kniha rodů Adamových. V ten den, v kterémž stvořil Bůh člověka, ku podobenství Božímu učinil ho.
110	GEN 5:4	I bylo dnů Adamových po zplození Seta osm set let, a plodil syny a dcery.
111	GEN 5:5	A tak bylo všech dnů Adamových, v kterýchž byl živ, devět set a třidceti let, i umřel.
114	GEN 5:8	I bylo všech dnů Setových devět set a dvanácte let, i umřel.
117	GEN 5:11	I bylo všech dnů Enosových devět set a pět let, i umřel.
120	GEN 5:14	I bylo všech dnů Kainanových devět set a deset let, i umřel.
123	GEN 5:17	I bylo všech dnů Mahalaleelových osm set devadesáte a pět let, i umřel.
126	GEN 5:20	I bylo všech dnů Járedových devět set šedesáte a dvě létě, i umřel.
129	GEN 5:23	I bylo všech dnů Enochových tři sta šedesáte a pět let.
133	GEN 5:27	I bylo všech dnů Matuzalémových devět set šedesáte a devět let, i umřel.
137	GEN 5:31	I bylo všech dnů Lámechových sedm set sedmdesáte a sedm let, i umřel.
142	GEN 6:4	Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.
147	GEN 6:9	Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé.
154	GEN 6:16	Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm.
156	GEN 6:18	S tebou však učiním smlouvu svou; a vejdeš do korábu, ty i synové tvoji, žena tvá i ženy synů tvých s tebou.
162	GEN 7:2	Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho.
168	GEN 7:8	Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi,
174	GEN 7:14	Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má,
178	GEN 7:18	Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách.
180	GEN 7:20	Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody, když přikryty jsou hory.
181	GEN 7:21	I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka.
182	GEN 7:22	Všecko, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo.
188	GEN 8:4	Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.
191	GEN 8:7	Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.
194	GEN 8:10	A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.
195	GEN 8:11	I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.
196	GEN 8:12	I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.
198	GEN 8:14	Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.